Stop Cirkusom so zvieratami

Cirkusy bez příkras

Máte doma psa? A pokud ano, umí dělat salta vzad? Jestliže ne, odpověď je prostá: Málo ho tlučete!

Tak by se dala obecně charakterizovat taktika cirkusů. Tedy těch cirkusů, jejichž program obsahuje tzv. zvířecí čísla. Ta jsou u veřejnosti velmi oblíbená, a proto jich má každý pořádný cirkus ve svém repertoáru hned celou řadu. Je bezpochyby zajímavé sledovat medvěda, kterak tančí na zadních, je dobré seznámit své děti se zvířaty "naživo" - tedy: ukázat jim koně (či slona nebo tygra...) ve zvěřinci cirkusu, který právě zavítal do vašeho města. Ano, návštěva cirkusu může být zajímavou podívanou pro celou rodinu například na nedělní odpoledne. Nabízí se však otázka: je pestré estrádní pásmo zábavné i pro nedobrovolnou část účinkujících? Pro zvířata?

Cirkus vám za vaše peníze nabízí zábavu! Vystupují zde jak umělci, kteří svou dovednost demonstrují na sobě samých (tedy nejrůznější akrobaté, žongléři, klauni), tak i lidé, kteří vám své "umění" ukazují na svých svěřencích. Člověk je tvor myslící, který si svoji existenci uvědomuje, díky svému talentu, vůli a vytrvalosti se může vědomě a dobrovolně vytrénovat k opravdu nezvyklým a obdivuhodným výkonům. Jaký život však mají zvířata, která aniž by se mohla rozhodnout, jsou vybrána k pro ně nepochopitelnému úkolu - bavit obecenstvo? Jsou podrobena výcviku, aniž by chtěla a často též aniž by měla šanci jej zvládnout. Jsou přinucena zcela se podrobit vůli krotitele a pod hrozbou nejčastěji fyzických trestů se stávají živou loutkou poslušně plnící nezvyklé a pro zvíře nepochopitelné příkazy.

Je samozřejmě zábavné, možná i roztomilé vidět psíka v sukýnce, jak metá kotrmelce nazad. Děti se smějí, cvičitel se směje. Psi (ani další zvířata) však tuto činnost v přírodě neprovádí, a tak se naskýtá otázka: jak ho cvičitel přinutí k takovému kousku?

K pomůckám při cvičení zvířat patří biče, hole a nejrůznější bodce. Některé hole popřípadě mohou vydávat i elektrické šoky. Mnoho takových pomůcek bývá ozdobeno, aby byla skryta jejich skutečná funkce. Mezi jinými, rovněž velmi spolehlivými praktikami lze uvést drogy, hladovění, kladky, speciálně upravené náhubky či zastrašování a trýznění na velmi citlivých místech (to může být prováděno např. ostře zastřihnutými a zbroušenými nehty - při vystoupení pak pouze vidíte, jak cvičitel láskyplně hladí opičky po hlavách a ouškách, pokud se odchylují od nacvičeného scénáře). Zvíře mívá často se svou "profesní kariérou" nemalé problémy, stresuje ho výcvik a psychicky trpí též při vystoupení, kdy je vehnáno do oslnivě nasvícené arény za hlasité hudby a ještě hlasitějšího povyku obecenstva.

Tak tedy vypadá "umělecká" část života cirkusových zvířat. Jaký je však jejich všední život? Ten prožijí celý zavřená v malých, nedostačujících klecích či v až neuvěřitelně malém výběhu. V manéži jsou pár hodin denně, zbývající čas pak tráví zíráním na zdi, tyče nebo procházející lidi. Tato stereotypní činnost je pochopitelně deprimuje, a tak u nich vzniká frustrace. Ta se většinou projevuje běžně pozorovatelným, abnormálním chováním:

* Abnormální agresí - Může být následkem omezení svobody nebo izolace od vlastního druhu. Stres z vězení může být příčinou bojů mezi zvířaty, agrese vůči trenérovi nebo dokonce publiku či sobě samým.
* Stereotypním chováním - Za stereotypní chování jsou považovány tytéž pořád se opakující pohyby, které nemají žádnou očividnou funkci (přecházení, houpání, trhání hlavou...). Důvodem může být malá, nedostačující klec (nesrovnatelná s jejich původním teritoriem ve volné přírodě), nepřirozené prostředí nebo příliš brzké odnětí mláděte od matky.
* Otupělostí - Tu lze pozorovat u zvířat oddělených od svých druhů. Sloni ve stanech jsou často apatičtí, protože znají pouze slony nalevo a napravo od sebe.
* Jinými formami nepřirozeného chování mohou být útěkové reakce, odmítání potravy či abnormální sexuální chování. Neuróza, která je u cirkusových zvířat poměrně běžná, se většinou projeví i ve vztahu mezi matkou a mládětem (pokud nejsou oddělena od sebe krátce po porodu).

Protože se cirkusy musí přesouvat z místa na místo, zažijí zvířata "zpestření" svého, jinak stereotypního života - transport. S ním se pojí problémy s krmením a hlavně stres z neznámých a nepochopitelných otřesů (to když se pohybují v temných uzavřených vagónech či autech).

Cirkusy mají často problémy i se zákony, běžný je černý výlep plakátů a instalace poutačů bez povolení úřadů. Někdy dochází k porušení mezinárodních smluv o obchodu se zvířaty (s ohroženými či volně žijícími druhy).

Pokud by se důsledně dodržoval zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb., nesměly by cirkusy vůbec zvířata používat. V zákoně totiž stojí, že za týrání zvířete je po-važováno mimo jiné nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a bio-logickým schopnostem a prokazatelně pře-kračují jeho síly (§ 4 písmeno a) nebo podrobit zvíře výcviku nebo je použít k veřejnému vystoupení či podobným účelům, pokud je pro ně spojeno s bolestí, utrpením nebo poško-zením (§ 4 písmeno b).

Pokud jste vzali své dítě do cirkusu, protože má rádo zvířata či aby si je oblíbilo, pamatujte, že zde se je naučí vidět pouze jako vyhaslé loutky, které tu jsou jen pro lidské pobavení. Takové opovržení životem zvířete může ovlivnit celou dětskou, teprve se formující osobnost.

Závěrem třeba říci, že řada cirkusů (dokonce i u nás) dokazuje, že lze fungovat i bez zvířecích čísel. V takových cirkusech vystupují pouze umělci v pravém slova smyslu, tedy ti, kteří nepotřebují ukazovat psychicky i fyzicky zničenou trosku zvířete, aby předvedli své umění a zaujali publikum.

Publikum jste i Vy, a tak stojí za zvážení, jaký cirkus svou návštěvou podpořit a jaký nikoliv.

ZPRACOVÁNO PODLE MATERIÁLŮ WORLD SOCIETY FOR THE PROTECTION OF ANIMALS

Text je prevzatý z webu organizácie Nesehnutí http://nesehnuti.cz/publikace/cirkusy.htm